I taková věta nám občas přistane v e-mailu. A dává smysl: proč do překladu kopírovat chybu z originálu? Jenže u soudních překladů končí veškerá kreativita a nastupuje neúprosný zákon.
Soudní překladatel není editor. Je to zrcadlo.
I kdyby v originální smlouvě stálo, že úrok je 100 % místo 10 %, nebo že se vaše firma jmenuje „sročko“ místo „s.r.o.“, musíme to přeložit přesně tak, jak to leží na papíře. V soudním překladu nehledáme literární krásu ani bezchybný sloh, ale absolutní, někdy až trochu bolestivou věrnost předloze.
Pro puntičkáře je to upřímně malé utrpení. Vidět chybu a nemoct ji opravit? Ale zákon je zákon a razítko nepustí.
Proč chyby nesmíme opravovat
Nesmíme si domýšlet
Jakmile začne překladatel opravovat realitu, přestává být nestranným svědkem a stává se spoluautorem. U soudu nebo na úřadě je to nejrychlejší cesta ke zpochybnění celého dokumentu.
Věrnost kulatému razítku
Soudní překlad vyhotovuje překladatel zapsaný v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Překladatelskou doložkou, podpisem a pečetí stvrzuje, že překlad odpovídá originálu. Tečka. I kdyby originál psal někdo po pátém espressu se zavřenýma očima, překladatel za něj nemůže převzít autorskou odpovědnost.
Soudní překladatel není korektor, ale zrcadlo reality. I té chybující.
Elegantní cesta ven: poznámka překladatele
Co můžete udělat vy
Pokud o chybě v dokumentu víte předem, nechte nejdřív opravit originál u toho, kdo ho vydal: u úřadu, banky nebo smluvní strany. Teprve potom ho pošlete k soudnímu překladu. Ušetříte si čas i peníze za druhý překlad.
Pokud si nejste jistí, jestli je něco chyba, nebo záměr, zeptejte se nás předem. Rádi se na dokument podíváme dřív, než začneme překládat.
Na závěr
Už jste někdy dostali do ruky oficiální dokument, u kterého jste si říkali, že autor měl ten den raději nechat klávesnici v šuplíku? Pošlete nám ho a my vám poradíme, jak s ním naložit.


